Postavit stadion pro třicet tisíc lidí je běžná úloha. Postavit ho tak, aby nebyl vidět, už ne.

Přesně takové zadání leží za Lužánkami na stole. Ze smlouvy mezi městem a Zbrojovkou plyne výška 37 metrů nad terénem. Odbor památkové péče ministerstva kultury k ní má připomínky kvůli chráněným výhledům na historické jádro Brna. Nejde přitom o nesouhlas se stadionem jako takovým, ale o konkrétní předloženou hmotu, kterou lze dál upravovat. Jediné dosavadní písemné stanovisko mluví o třiceti metrech a Jan Mynář z vedení Zbrojovky považuje tuhle hodnotu za nedostatečnou.

A tady začíná ta zajímavá část. Rozdíl sedmi metrů se v mediální zkratce projednává jako spor o číslo, jenže tak se stavby v chráněných pohledech neposuzují. Ministr kultury Oto Klempíř to po zářijovém jednání v Praze formuloval velmi konkrétně: pro odbornou diskusi je potřeba pracovat s jednoznačně definovanými a vzájemně porovnatelnými údaji, včetně absolutní nadmořské výšky jednotlivých částí navrhované stavby a jejich dopadu do konkrétních chráněných pohledů. Samotný obecný údaj o výšce stadionu podle něj k posouzení stačit nemusí.

Přeloženo do jazyka projektanta: nerozhoduje, kolik metrů měří stadion od terénu, ale na jaké kótě nad mořem skončí jeho nejvyšší bod a co z něj bude vidět z konkrétního vyhlídkového místa. Terén za Lužánkami není rovina a jednotlivé části stavby budou mít různou výšku. Stadion se sníženou hrací plochou pod úrovní okolního terénu může mít nad hlavou hráčů klidně čtyřicet metrů konstrukce a v panoramatu být neviditelný. Naopak nízká, ale špatně posazená hmota může vedutu narušit. Tenhle výpočet, tedy kóty jednotlivých částí proti konkrétním pohledovým osám, po pětadvaceti letech debat pořád nikdo nepředložil.

Jinde to vyřešili lopatou

Zapuštění hrací plochy pod terén není experiment, ale běžná odpověď na výškový limit.

Nejradikálnějším příkladem je losangeleské SoFi Stadium od studia HKS. Aréna leží tři míle od mezinárodního letiště LAX a přímo v jeho letovém koridoru, takže výšku stavby omezují předpisy Federálního leteckého úřadu. Architekti proto celou mísu hlediště zapustili sto stop, tedy zhruba třicet metrů, pod původní terén. Podle popisu samotného ateliéru je to dvakrát až třikrát hlouběji než u srovnatelných multifunkčních arén.

Co to znamená v číslech, ukazuje technické hodnocení projektu: z jámy se odtěžilo přes sedm milionů krychlových yardů zeminy a stavbu po obvodu obepíná sto stop vysoká vyztužená zemní stěna, která zároveň slouží jako seismický příkop. Zapuštění tedy není bezplatný trik. Co se ušetří na výšce, zaplatí se na výkopech, na pažení a na odvodnění.

Podobnou cestou jde i stadion káhirského klubu Al Ahly od studia Gensler. Aréna pro dvaačtyřicet tisíc diváků má hrací plochu zapuštěnou pod úroveň terénu kvůli výškovým omezením z letových koridorů nedalekého letiště Sphinx, přičemž zemina zároveň pomáhá s pasivním chlazením.

Ani v jednom případě nejde o ochranu historického panoramatu, ale o letecký provoz. Právní důvod je jiný, inženýrská odpověď stejná. A v obou případech předcházel rozhodnutí přesný model, ne dohadování o jednom čísle.

Pro Lužánky z toho plyne vrstva, o které se v Brně mluví nejmíň. Kapacita třiceti tisíc diváků znamená evakuovat třicet tisíc lidí v řádu minut, zajistit zásobování, autobusy, parkování a napojení na velký městský okruh, a to všechno v území sousedícím s parkem a obytnou zástavbou. Zapuštěná mísa k tomu přidá hladinu podzemní vody, drenáže a výkopy. Řešení, které uspokojí památkáře, tak docela dobře může být to nejdražší z nabízených variant.

Kdo to zaplatí

Rozsah investice je přitom poměrně přesně vyčíslený. Majitel Zbrojovky Vojtěch Kačena v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že uvažuje o kapacitě třicet až pětatřicet tisíc diváků a odhaduje náklady zhruba na tři miliardy korun. Vychází mu přibližně miliarda na deset tisíc diváků, s určitými, ale ne dramatickými úsporami z rozsahu. Financování má být zčásti z vlastních zdrojů, zčásti úvěrové. Menší varianty mu podle jeho slov nedávají smysl, protože stadion pro patnáct tisíc by byl za tři roky beznadějně plný. Termín si netroufá odhadnout: „Já bych chtěl začít stavět hned, ale to v České republice nejde,“ řekl.

Zastupitelstvo v září 2026 zrušilo dosavadní koncesní řízení a vypíše nové. Hlasovalo pro 46 zastupitelů, nikdo nebyl proti. Vítěz nového řízení má pozemky získat, stadion na vlastní náklady navrhnout, vyprojektovat, zaplatit, postavit a nejméně pětadvacet let provozovat. Veškeré riziko od přípravy přes financování a demolici až po výstavbu tedy nese investor, ne město. Rozsah toho závazku vysvětluje, proč ze tří původních zájemců zůstal jediný. Společnosti Syner a Metrostav Concessions odstoupily.

Otázka, kde přesně končí odpovědnost města a kde začíná odpovědnost investora, je v celém sporu tou nejméně vyjasněnou.

Jako jinde i v Brně se stadion před volbami stává tématem, ke kterému se najednou hlásí kdekdo. Jedno z hnutí, vedené ředitelkou TIC Brno Janou Janulíkovou, si ho dalo přímo do názvu. Jeho místopředseda Marek Fišer, bývalý brněnský radní, má ale k místu vazbu starší než kandidaturu: vedl skupinu fanoušků, která v roce 2015 stadion vlastníma rukama připravila na rozlučku Petra Švancary s kariérou, a o celé té anabázi vznikl časosběrný dokument Stadion režiséra Tomáše Hlaváčka. Fišer později působil i v družstvu fanoušků Veříme Zbrojovce, které areál mezi lety 2015 a 2021 provozovalo. Zeptali jsme se ho, jestli věří, že se současné nebo budoucí vedení města postaví ke stadionu čelem i po volbách.

„Dokud neprojdeme turniketem, tak to považuji za nevyřešenou věc. Město nemůže všechno jen hodit na majitele klubu s tím, že pro něj práce skončila.“

— Marek Fišer, místopředseda hnutí Za Lužánky

Co už vyřešené je

Majetkové zázemí lokality se za poslední roky z velké části vyčistilo. Krajský soud v listopadu 2022 potvrdil, že vozovky, chodníky a parkoviště na osmi desítkách městských pozemků patří Brnu, načež společnost CzechCity stáhla související žaloby na bezdůvodné obohacení v objemu přes sedmačtyřicet milionů korun a uhradila městu náklady řízení. Město má také pravomocně vyhraný spor o odstranění podzemních garáží firmy LP EXPO. Vlastnická věc se nicméně po dovolání vrátila krajskému soudu, takže formálně uzavřená není.

Otevřený zůstává i územní plán. Nejvyšší správní soud v únoru 2026 zrušil jeho část pro území za Lužánkami, protože se město při pořizování nevypořádalo s podrobnými námitkami vlastníka ze sousedství. Brno se nyní zavázalo prověřit změnu, po níž by v lokalitě zanikl vyhlídkový bod na vedutu a jedna z bariér pro 37 metrů by odpadla. To je proces na roky, ne na měsíce.

Zajímavé je, co všechno z téhle úlohy je dnes vlastně řešitelné. Snížená mísa, membránové zastřešení, ocelový skelet s minimální stavební výškou tribun, to jsou postupy s desítkami realizací a žádný z nich není experiment. Co chybí, není technologie, peníze ani ochota investora. Chybí jeden dokument: model, který proti sobě postaví kóty jednotlivých částí navrhované stavby a konkrétní chráněné pohledy, a o kterém se pak dá vést odborná debata.